Verča se před časem rozhodla, že si chce splnit svůj sen a odjet do Kanady. Zašla na naší brněnskou pobočku, kde s Klárou naplánovaly jazykový kurz ve Vancouveru na škole ILAC. A jelikož se jí v Kanadě zalíbilo, svůj pobyt si prodloužila a momentálně studuje na škole s tou nejkrásnější lokalitou. V rozhovoru se dozvíš, jak na Whistler Adventure School výuka probíhá a také, jak se v takovém horském městečku shání ubytování a práce.
1) Proč sis vybrala ke studium v Kanadě zrovna WAS?
Vím, že tenkrát jsem měla jasno v hlavě, že chci do Kanady, jelikož to byl můj dětský sen odjakživa. A taky k tomu přihrály moje dvě podmínky.
- za prvé - být, co nejblíž k přírodě; kde se dává liškám dobrou noc
- za druhé - co nejdříve zmizet z ČR :D
A jelikož kvóty na working-holiday víza byly už uzavřené a já trčet v ČR opravdu nechtěla, takže z těch dvou možností, které mi zbývaly, byly buď turistická víza na šest měsíců s tím, že tam nebudu smět pracovat a nebo zkusit nějakou školu s tím, že mezitím budu moct pracovat.
A teď proč WAS? Protože já nejsem zrovna žádný příznivec škol a školského systému, a když někdo poblíž vyslovil slovo škola, tak jsem z toho měla pomalu alergickou reakci. Ale tahle škola, poskytující work & study permit cizincům, mě opravdu zaujala svými nabízejícími programy. Nebyly to ty typické obory, které můžeme vidět u nás v ČR, a hlavně se nejednalo o denní studium. Další věc, která přidala bod škole byla ta, že se nacházela v naprosto úžasné lokalitě, poblíž hor, kde se odehrály zimní olympijské hry v roce 2010.
Po zhlédnutí stránek WAS jsem jasně věděla, že je to, co potřebuji a že tam chci jet.
2) Využila jsi služby Information Planet. S čím ti agentura pomohla? Byla jsi s nimi spokojena?
Jóó, využila jsem služeb Information Planet na pobočce v Brně, a byla to nejlepší věc, která se mi přihodila při plánování zmizení z ČR.
V kanceláři mně přivítala naprosto úžasná dušička, a to charismatická a vysmátá Klárka. Ta mi poskytla záchranné laso, když jsem se topila v tom nepřehledném množství informací; já totiž sama ani pořádně nevěděla, kde začít, kam, pro co si zajet, co si všechno zajistit, zařídit. A musím říct, že mi Klárka moc a moc pomohla. Zařídila mi snad úplně všechno až do posledního puntíku (ETA, víza, školy, ubytování, transport), a já nehnula ani prstem.
No, a od toho našeho prvního setkání s Klárkou jsem už za tři týdny seděla v letadle směřujícím na americký kontinent. A s čistým svědomím i u nejvyššího soudu můžu říct, že to byla nejlepší volba, jakou jsem kdy udělala, a že kdybych měla znovu volit agenturu, tak je to Information Planet.
3) Proč jsi zvolila daný studijní program?
Tak tohle je nešťastná otázka, jelikož nestuduji program, který jsem původně chtěla. A skončila jsem na zcela na odlišném programu, kam bych normálně ani nevkročila. Původně jsem chtěla program ski/snowboard guide training, ale to mi bylo řečeno, že je to kurz pro opravdové machry, a ne pokročilé, tak jsem se ptala po programu Adventure Tourism Winter, ale tady jsem obdržela odpověď, že tento kurz se neotevírá, což mě celkem mrzelo. Takže jsem pak ještě projevila zájem o program Retail Manufacturing o výrobu a designu ski/prken, ale tady mi zas sdělili, že se otevírá až na podzim. No nebudu lhát, byla jsem z toho výběru nešťastná.
Programy, které mi škola nabízela na přelomu zimy a jara byly buď kurzy z Retail Manufacturing (výroba kol) či kurzy z Marketing & Media Manager. A vzhledem k tomu, že nejsem žádný nadšený biker, takže jsem šáhla po tom druhém programu a to po Marketing & Media Manager.
4) Vzpomínáš na podmínky pro přijetí? Měla jsi pocit, že je na školu těžké se dostat?
Vzpomínám si, že jsem musela odevzdat svůj životopis; esej, co je mojí motivací a proč tam chci studovat. Také zaplatit nějakou tu menší částku, aby viděli, že to fakt myslím smrtelně vážně. A absolvovat menší pohovor. To jsem měla shodou okolností velkou kliku, protože manager z WAS (mála poznámka - Čech) byl taky v Brně.
Celkově bych neřekla, že je těžké se na školu WAS dostat.
5) Jakou formou studium probíhalo? Byla jsi s výukou spokojená?
Studium programu Marketing & Media Manager ve WAS probíhalo v takové malé, celkem luxusní učebně, na patře s proskleným výhledem dolů, kde byla taková "montovna". A tam se učili ti studenti z programu Retail Manufacturing pracovat s koly (a v zimě místo kol tam jsou zase na programu samozřejmě lyže a prkna). Většina vedoucích kurzů, se kterými jsem se tady dosud setkala, byla naprosto v pohodě. Zkrátka takoví ti správní vedoucí s jiskrou v oku, a s nadšením Vám předat své znalosti. A lišící se od českých profesorů tím, že umí ocenit, každou tvoji snahu, což mě naprosto odrovnalo.
Co se týče výuky, většinu času jsem byla ztracená, všechny hodiny jsem tam převážně strávila modlením, abych se k té dané problematice nemusela vyjadřovat nebo abych to tam nějak zvládla. Studium probíhalo dvakrát týdně převážně v pozdních odpoledních až večerních hodinách, jelikož ti vyučující to měli také jako druhou práci. Přednášky probíhaly formou prezentace cca 3-4 hodiny. A pak některé dny, záleží dle jakého oboru, jsme byli venku. Jinak převážně většinu času jsme trávili uvnitř učebny. Ta moje výuka v tom daném kurzu, který jsem absolvovala, mi hodně připomínala klasickou výuku (co můžeme vidět v ČR). Sezení u monitoru, spousta úkolů, závěrečné projekty. Milionkrát jsem se tady proklínala za to, že jsem radši nepočkala na obory o které jsem se více zajímala, že jsem investovala prachy do studia, z kterého ve finále nic nebudu mít.
Ale jak se říká, všechno zlé k něčemu dobré, dostala jsem se do takových míst, kde jsem ani netušila, jak moc to může být zábavné, a kolik výhod to přináší. Po absolvování mnoha různých pozic dobrovolníka, kde jsem měla možnost nahlídnout pod pokličku, jak probíhá taková organizace giga sportovních akcí. V rámci školy jsem se zúčastnila festivalů jako je WSSF (Whistler Ski & Snowboarding Festival) nebo CRANKWORX, dále pak na základě své svobodné vůle jsem se zúčastnila Tough Mudder, Mountain Bike Movie, a mohla bych takto pokračovat donekonečna. Jelikož mám teprve část programu školy za sebou, tak si začínám pomalu a jistě myslet, že jsem prostě měla skončit na tom daném programu.
6) Whistler je menší město. Jak se tam shání a kolik stojí ubytování?
Po těch pár měsících, co jsem tady ve Whistleru, tak to na mě pořád působí jako velké město. Tady je pořád co objevovat.
S nalezením ubytování jsem byla neskutečný klikař. Dle informací mých přátel, co se mi doneslo, tak mi přijde, že ubytování se zde shání hůře než práce. Ale můžu vás uklidnit, spousta zaměstnavatelů v resortech a hotelech, zajišťuje ubytování zaměstnancům za pohádkové ceny. Takže jestli chcete levné ubytování a práci v jednom, dívejte se po práci v hotelech.
Jinak jestli můžu poradit, tak doporučuji se přidat do místní české skupiny na facebooku Cze-X-Ing Whistler. Tady Češi kolikrát odjíždí na nějaký čas domů do ČR, a nabízí tam svoje sublety levně, většinou na měsíc, ale berte to spíš jako dočasné ubytování, než najdete to svoje dlouhodobější ubytování. Já jsem si svoje ubytování našla už před příjezdem z Vancouveru do Whistleru. A to hned druhý den, co jsem vyvěsila příspěvek o sobě ve skupině na facebooku Whistler Housing Rentals for Locals.
Ceny ubytování jsou tady bohužel vysoké, také po vás budou chtít uhradit ten první měsíc i deposit. Ale tím, že tady v práci jsou i vyšší platy než v ČR, tak si na tu danou sumu rychle zvyknete. Ceny pokojů se tady celkem liší, záleží po čem se díváte:
1000 - 1400 CAD pokoje pro jednoho
1500 - 2200 CAD pokoje pro páry
650 - 1200 CAD sharing pokoje (pokoj budete s někým sdílet)
A pak tady je ještě ubytování pro zaměstnance v hotelech a resortech cca za 500 - 1000 CAD.
Takže je třeba si dobře promyslet, kam chcete.
7) Studenti se často bojí o práci. Jaké jsou tvé zkušenosti?
Tak to je poslední čeho bych se vůbec bála, tady se VŽDY dá najít práce, pokud člověk nemá zrovna specifické a náročné požadavky. Je tady práce až až. Akorát je taky dobré se připravit na to, že pokud projdete přijímacím pohovorem, tak nemůžete nastoupit hned do práce další den. Tady ten přijímací proces trvá tak dva týdny, než sepíšete/zajistíte všechny potřebné dokumenty.
8) Už jsi ve Whistleru několik měsíců. Jak zpětně hodnotíš tvé rozhodnutí odjet do Kanady a studovat na WAS?
No musím říct, že to bylo snad nejrozumnější rozhodnutí, které jsem udělala za těch svých dvacet let.
Postavila jsem se na vlastní nohy a převzala jsem na sebe všechnu zodpovědnost.
Peníze, které jsem do studií investovala, pomalu ale jistě vydělávám zpátky. Vím,že to ještě trochu potrvá, jelikož ten daný program byl celkem nákladný a k tomu ten počáteční start ve Whistleru.
Studium na WAS je pro mě jako most do země Terabithia. Díky té škole, můžu být na neuvěřitelném místě jako je Whistler. Tady to prostě žije! Domů se mi prozatím opravdu nechce.
Motivoval tě tento rozhovor k tomu, vyrazit za dobrodružstvím do Kanady nebo máš nějaké další otázky? Napiš nám!